Záhady | Smutný konec Růže Anglie
14.2.2014 (aktualizováno 28.3.2014)29. června 1943 v 19.30 zemřela ve Wałbrzychu (tehdy Waldenburgu), v jedné z vil nacházejících se v parku přiléhajícím k tamnímu zámku, tedy hluboko uvnitř nacistické Třetí říše, příbuzná britského válečného ministerského předsedy Winstona Churchilla (její bratr byl jeho nevlastním otcem), kněžna Maria Teresa Oliwia Hochberg von Pless, řečená Daisy. Bývá někdy nepřesně označována za poslední (myšleno aristokratickou) majitelku později legendami opředeného zámku Książ (tehdy Fürstenstein). Tyto legendy s ní sice objektivně vzato nemají nic společného, neboť vazby této výjimečné ženy na Książ byly v okamžiku její smrti už po nějakou dobu, byť poměrně krátkou, definitivně zpřetrhány, ale, jakoby v jejím případě nebylo zvláštních okolností i tak dost, jí týkající se záhada skutečně existuje.
Daisy pocházela z význačné, byť poněkud zchudlé britské rodiny Cornwallis-Westových, jíž patřil zámek Ruthin, kde se 28. června 1873 narodila. Její rodokmen sahal minimálně ke králi Anglie Jindřichu III. (Plantagenetovi) a také francouzskému králi Filipu III. Smělému (Kapetovci), jak bylo ještě před Daisynou svatbou ze strany ženicha, jímž měl se stát příslušník jednoho z nejbohatších německých aristokratických rodů Hans Heinrich XV. Graf von Hochberg (kníže von Pless), důkladně prověřeno. Ke svatbě došlo 8. prosince 1891. Ze strany Daisy, jíž bylo v té době pouhých 16 let, jednalo se víceméně o sňatek z rozumu.
Jejich líbánky měly exotický charakter. Navštívili taková místa jako Paříž, Egypt či Rudé moře. Jen kousek od něj, v Adenském zálivu, odehrála se pak během nich událost, jež napsala, jak se později ukáže, první řádky s kněžnou svázaného tajemného příběhu. Kníže Daisy slíbil několik metrů dlouhou šňůru perel a najal zde domorodé potápěče, kteří je měli z mořského dna vylovit. Bohužel při tom došlo k neštěstí, když snad z vysílení či přílišného spěchu jeden z nich zemřel. Stalo se tak přímo před očima kněžny. Umírající potápěč ji údajně ve svém rodném jazyce proklel, což honívalo se jí jistě hlavou v časech jejích pozdějších strázní. Daisyn legendární náhrdelník, pokud se dá tento šperk vzhledem k jeho proporcím takto nazvat, nakonec dosahoval délky kolem 7 m a čítal na 2000 perel.
Obr. 1 - Daisy von Pless se svým legendárním "náhrdelníkem", pravděpodobně rok 1909
Svatbou s Hansem Heinrichem se z Daisy stala Daisy von Pless, paní domu na zámcích Książ a Pszczyna (tehdy Pless). Obrovský majetek, kterým disponovali, jim umožňoval vést velmi pohodlný život plný přepychu. Daisy však neměla v povaze bezstarostně utrácet a snažila se všemožně pomáhat potřebným. Pořádala například charitativní bály či zřídila taková zařízení jako sirotčinec, polikliniku pro pracující matky atd. Jedna z nejpůvabnějších dam té doby se stala legendou evropských salónů, snažila se prosadit sociální reformy a u svých přátel na nejvyšších postech (německý císař, král Spojeného království Velké Británie a Irska) se přimlouvala proti válce; říkalo se jí Růže Anglie.
Do roku 1910 porodila svému muži celkem 4 děti: dceru, jež však zemřela ještě jako nemluvně, a 3 chlapce (Hanse, Alexandera a Konrada). S přijitím na svět posledního z nich se u Daisy objevily zdravotní problémy, ze kterých se de facto nikdy nevyléčila, když ji s různou mírou intenzity (někdy byla dokonce odkázána na invalidní vozík) provázely až do konce jejích dnů.
Přes tyto nepříjemné komplikace se v průběhu záhy vypuknuvší 1. světové války snažila být co možná nejvíce užitečná. Angažovala se v mírových misích mezi znepřátelenými stranami a dokonce navrhovala setkání na nejvyšší úrovni na svém zámku Pszczyna. Neuspěla, neboť doba se změnila a Daisy začala být v německých kruzích paranoidně považována za anglického špeha. Ona však odmítala děsivému krveprolití nečinně přihlížet a nastoupila jako zdravotní sestra do vojenské nemocnice v Berlíně. Tamní lékaři ovšem brali její přítomnost rezervovaně, přičemž nesmyslné podezření ze špionáže postupně ovlivňovalo její aktivity i zde. Nakonec jí byla práce v nemocnici zakázána a musela se vrátit na Książ. Ani tam Daisy nesložila ruce do klína. Poblíž založila vojenské lazarety, ale i rekreační zařízení pro ženy vojáků a jejich děti. Časem byla opět vzata na milost a německá armáda si na zámku Pszczyna zřídila svůj hlavní stan. Daisy sama nakonec odjela sanitním vlakem vypomáhat na srbskou frontu.
V období po 1. světové válce události postupně nabíraly pro Daisy ne zrovna příznivý směr. Po vánocích roku 1920 jí její muž navrhl vzájemnou rozluku. Skončilo to rozvodem, když rozvodový protokol byl oběma stranami podepsán 2. října 1922 a právní moci nabyl 4. prosince 1923. Péče o děti připadla knížeti. Ohledně Daisy zachoval se kníže velkoryse (byť tak učinil pod nemalým Daisyným právním tlakem), když se hodlal postarat, aby její životní úroveň nedoznala nijaké vážnější újmy. Zavázal se ji finančně podporovat, pořídit jí odpovídající rezidenci, vydržovat služebnictvo atd. Rozličné nastalé události a okolnosti mu však objektivně vzato zabránily těmto svým závazkům beze zbytku dostát. Daisy obdržela vilu v La Napoule a jako hlavní residenci pak vilu v Mnichově. U ní ovšem bylo nejprve nutné provést nějaké opravy a zabydlet ji. Než se tak stane, měla Daisy dle dohody pobývat střídavě v La Napoule, hotelích a sanatoriích. To se také dělo. Vlivem různých příčin se však uvedení vily do odpovídajícího stavu neustále protahovalo a Daisy se tak do ní nastěhovala až v roce 1929.
Zhruba v té době, konkrétně roku 1928, Daisy vydala knižně první část svých pamětí založených na deníku, který si po téměř celý život psala. Dílo neslo název Daisy Princess of Pless by Herself. Další časti pamětí, jež nakonec sestávaly ze 3 svazků, pak vyšly v letech 1931 a 1936 jako From My Private Diary (v případě newyorského vydání Better Left Unsaid), respektive What I Left Unsaid.
Zatímco vydané paměti zaznamenaly mezi čtenáři obrovský ohlas, jiný Daisyn krok, totiž její rozhodnutí vést v mnichovské vile společnou domácnost se svým milovaným prostředním synem Alexanderem, zvláště pak fakt, že mu udělila plnou moc k vyřizování veškerých jejích finančních záležitostí, už tak šťastný rozhodně nebyl. Lehkovážný, nezodpovědný Alexander se k této záležitosti postavil svérázným způsobem, když například zastavil matčiny cenné kožichy apod., přičemž je známo, že jako záruku věřitelům použil dokonce jeden ze symbolů Daisyny osobnosti, její legendární korunu. Dluhy stále narůstaly a v roce 1933 už hrozilo zabavení vily včetně vybavení. Administrativa v Pszczyně, která Daisy vyplácela peněžitou podporu, a jež se sama už po nějakou dobu musela vyrovnávat s obrovskými finančními problémy, neboť síla průmyslového impéria jejího bývalého muže patřila tehdy již vzdálené minulosti, se tak rozhodla od ledna 1934 ignorovat Alexanderovo zplnomocnění a posílat peníze přímo do rukou Daisy. Bylo však nejspíš příliš pozdě, situace se nelepšila. V březnu 1935 pak navštívil matku její nejstarší syn Hans a navrhl jí, aby se odstěhovala zpátky na Książ. Daisy souhlasila.
O zhruba měsíc později, v dubnu 1935, už Daisy, spolu se svou věrnou anglickou komornou Dorothy Crowther, pobývala na Książi. Teď nastanou lepší časy, zdálo by se, jenže nevyzpytatelný osud už se chystal uštědřit další rány. V červnu 1936, za záhadných okolností, 2 měsíce po propuštění z několikaměsíčního věznění, ke kterému došlo po zatčení Gestapem, jež událo se snad na popud jeho nejstaršího bratra, zemřel Daisyn nejmladší syn Konrad. Příčina smrti není známa, ale uvažuje se o leukémii nebo úmyslné otravě. Přibližně rok a půl po této události, 31. ledna 1938, zemřel Daisyn bývalý muž. Kvůli dluhům pak v roce 1939, tedy v roce, kdy začala 2. světová válka, přešly všechny lesy patřící k zámku Książ, a některé další pozůstatky někdejšího rodinného impéria, do rukou státu.
Koncem roku 1940 se Daisy, patrně na osobní příkaz Hitlera, přestěhovala do vily v zámeckém parku ve Wałbrzychu a v roce 1941 byl úřady Třetí říše zámek Książ, na němž visel obrovský dluh (téměř 8.000.000 marek), zkonfiskován. Přes neradostnou finanční situaci, podlomené zdraví a pokročilý věk se Daisy snažila pomáhat, když dodávala vězňům koncentračního tábora Gross-Rosen potravinové balíčky.
Po většinu času dělala Daisy společnost pouze již zmíněná komorná Dorothy. Jednou z příležitostí toto změnit byly narozeniny. V den těch připadnuvších na 28. června 1943, kdy Daisy slavila 70 let, jí přišli poblahopřát jak významné osoby, tak i mnoho prostých lidí, které vždy tak milovala, a dorazila i její sestřenice, hraběnka Olivia Larish. Navzdory jinak už opravdu velkým zdravotním problémům se Daisy cítila dobře a oslavu si užívala. Své sestřenicí však při loučení řekla: "Teď umřu..." Příští den se její předpověď naplnila.
Nyní dospěl příběh do bodu, kdy je třeba obrátit pozornost na onen několik metrů dlouhý, s Daisynou svatební cestou spojený perlový náhrdelník. Po její smrti se nikde neobjevil. Padl snad za oběť zmíněnému Alexanderovu podivnému starání se o matčiny finanční záležitosti? Náhrdelník se nestal předmětem žádné aukce ani nebyl vystavován v některé z galerií. Zmizel beze stopy. Říká se, že byl pohřben spolu s kněžnou. Je to pravda? A kde se vlastně místo Daisyna posledního odpočinku nachází?
Po pohřbu, jenž odehrál se 3. července 1943, spočinulo tělo kněžny v honosné rodinné hrobce na Topolowé Górce 660 m jihovýchodovýchodně od zámku Książ. Dnes už tam ale není. Jen o 2 roky později, poté co hrobku znesvětili vojáci Rudé armády (došlo prý na otevření Daisyny rakve), byly ostatky kněžny přesunuty na bezpečnější místo. Jiné zdroje uvádějí, že se tak stalo v obavě před takovým znesvěcením, přičemž o tom, že obavy tohoto druhu byly v té době oprávněné, nelze nikterak pochybovat. Ono bezpečnější místo se zprvu nacházelo poblíž hrobky. Čerstvost hrobu však přitahovala nežádoucí pozornost dál, a tudíž bylo rozhodnuto Daisyny ostatky znovu přemístit. Kam, to zůstávalo po celá desetiletí tajemstvím.
Obr. 2 - Zámek Książ, hrobka na Topolowé Górce (vlevo nahoře), kolem roku 1745
Roušku této záhadě poodhalil až teprve nedávno Daisyn vnuk. Podle něj spočinula nakonec na hřbitově při evangelickém kostele v Szczawienku (tehdy Niedersalzbrunn). Kostel ani hřbitov už dnes neexistují. Nejprve přišel na řadu kostel, jenž byl kvůli havarijnímu stavu, když jeho silně naklánějící se věž už hrozila zřícením, srovnán se zemí v 60. letech 20. století, a o něco později i hřbitov sám. Zde hodí se uvést, nehledě na míru nepravděpodobnosti takové skutečnosti, že dle jedné z legend byly ostatky kněžny zavčasu přemístěny i v tomto případě. Likvidace hřbitova pak proběhla ve dvou základních etapách. V první z nich došlo k zarovnání terénu a odstranění náhrobků a dalších nadzemních prvků (probíhalo budování silnice). Podzemní část zůstala na svém místě. Tak to ale vydrželo jen do zhruba poloviny 80. let, začátku druhé etapy, kdy byla v prostoru někdejšího hřbitova zahájena výstavba rodinných domků. Západoněmecký tisk zuřil, neboť akce probíhala natolik pietním způsobem, že se zbytky lidských těl povalovaly po povrchu. Byly mezi nimi i ostatky Růže Anglie?
Anebo je všechno jinak? V nedávno získané korespondenci z 80. let 20. století mezi Daisyným oblíbeným prostředním synem Alexanderem a tehdejší správkyní zámku Książ objevuje se věta: "Děkuji Vám velice, že stále kladete květiny na hrob mé milované matky."
Obr. 3 - Hřbitov při evangelickém kostele v Szczawienku (v pravém dolním rohu), rok 1942
Obr. 4 - Poloha bývalého hřbitova při evangelickém kostele na mapě Szczawienka
Zdroje informací:
Kniha TAJEMNICE UKRYTYCH SKARBÓW, autor Joanna Lamparska, rok vydání 1999
daisypless.wordpress.com | daisyvonpless.wordpress.com | dolny-slask.org.pl
maps.geoportal.gov.pl | wielgus71.wordpress.com | wikimapia.org | www.pikefindercraft.ubf.pl
www.muzeum.walbrzych.pl | cs.wikipedia.org | de.wikipedia.org | en.wikipedia.org | pl.wikipedia.org
• Autorská práva k obrázkům 1, 2 a 3 a ke zdroji obr. 4 na této stránce nenáleží tomuto webu.
• Autor fotografie na obr. 1: Rita Martin
• Zdroj obr. 1: sbírka Bronisławy Jeske-Cybulské (obr. získán z www.facebook.com)
• Zdroj obr. 2: Muzeum Okręgowe w Wałbrzychu (nyní Muzeum w Wałbrzychu, obr. získán z dolny-slask.org.pl)
• Zdroj obr. 3: dolny-slask.org.pl
• Zdroj mapy z obr. 4: maps.geoportal.gov.pl
